HMS Agincourt (1913)

HMS Agincourt
Základní údaje
Typ	dreadnought
Jméno podle	Bitva u Azincourtu
Objednána	1911
Zahájení stavby	září 1911
Spuštěna na vodu	22. ledna 1913
Uvedena do služby	7. srpna 1914
Osud	vyřazena 1922
Cena	2 900 000 £[1]
Předchůdce	HMS Erin
Následovník	třída Queen Elizabeth
Takticko-technická data
Výtlak	27 500 t (standardní) 30 250 t (plný)
Délka	204,7 m
Šířka	27,1 m
Ponor	8,2 m
Pohon	4 turbíny, 22 kotlů 34 000 hp
Palivo	uhlí, mazut
Rychlost	22 uzlů
Dosah	8000 nám. mil
Posádka	1115
Pancíř	76mm paluba 305mm velitelská věž 229mm boky 305mm věže
Výzbroj	14× 305mm kanón (7×2) 20× 152mm kanón (20×1) 12× 76mm kanón (12×1) 3× 533mm torpédomet (3×1)

HMS Agincourt byla britská bitevní loď z období první světové války. Objednána byla brazilským námořnictvem, rozestavěné plavidlo později zakoupilo Osmanské námořnictvo, ale po vypuknutí války byla loď nakonec převzata britským královským námořnictvem. To ji za války bojově nasadilo. Po válce byla vyřazena a roku 1922 prodána k sešrotování.

Bitevní loď Agincourt byla se čtrnácti 305mm kanóny nejsilněji vyzbrojenou bitevní lodí své doby. Mezi bitevními plavidly kategorie dreadnought navíc drží primát v počtu dělových věží, kterých měla celkem sedm. Všechny ostatní dreadnoughty jich nesly maximálně šest.^[2] Nesla sedm dělových věží, které proto nebyly jako obvykle nazývány počátečními písmeny abecedy, nýbrž podle dnů v týdnu.^[1]

Všechny věže navíc byly umístěny v ose plavidla, což si vyžádalo použití velmi dlouhého trupu. Agincourt proto byla nejdelší britskou bitevní lodí nasazenou v první světové válce.^[1]